Převzato z brožury 80 let organizované turistikyv Telči: 1921 - 2001.
V roce 2001 si turisté připomněli osmdesáté výročí vzniku Klubu českých turistů v Telči (oficiální název tehdy zněl Klub československých turistů). Myšlenka vytvořit turistickou organizaci vznikla v Telči až po 1. světové válce, kdy došlo v celé vlasti k velkému rozmachu turistického hnutí a kdy se KČT stal jedním z největších turistických spolků s celostátní působností.
Velký význam pro rozvoj tělesné kultury mělo založení Sokola v roce 1862 a rozšíření jeho činnosti i do okrajových oblastí. V Telči, stejně jako v ostatních částech vlasti, se Sokol (jako samostatná tělovýchovná organizace od r. 1890) kromě gymnastiky zabýval nesystematicky také turistikou. Několikrát do roka organizoval denní nebo noční pochody se sokolským cvičením a kratší či delší výlety. Byla to však jen jeho okrajová činnost.
Když v roce 1888 byl v Praze založen KČT, nacházela se Telč v odlehlém koutě, kam nejezdil vlak a nebylo ani jiné vhodné spojení se světem. O kráse našeho města vědělo jen nemnoho lidí. Teprve s rozvojem dopravy se k nám dostávali lidé schopní ocenit krásu Vysočiny a Telče obzvlášť.
Ustavující schůze KČT v Telči se konala dne 7. 7. 1921. Nejprve byla vyvěšena vyhláška o přijímání členů a na ustavující schůzi byly schváleny stanovy a zvolen výbor. Prvním předsedou zvolen PhMr. Karel Paclík st., místopředsedou Ferdinand Mazal, jednatelem František Lorenc, pokladníkem PhMr. Karel Paclík ml. Dalšími členy výboru byli František Fromek, Miloš Vystrčil, Stanislav Srb, Ferdinand Drdácký, Miroslav Mužík a revizory účtů byli zvoleni Julie Vonková a Antonín Fišer.
Za úkol si dali vyznačit turistické stezky v okolí Telče, označit pěkné partie ve městě, architektonické i přírodní zajímavosti v Telči a okolí. Již v prvním roce své činnosti měl KČT 42 členů, uskutečnil řadu půldenních i vícedenních výletů a vycházek a vyznačili turistickou cestu vedoucí z nádraží v Jihlávce přes Kaliště, Velký Pařezitý rybník, Řásnou a Volevčice do Telče. V letech 1921až 1939 byly vyznačeny a značení bylo dále udržováno na čtyřech základních stezkách přes Telč. První, již jmenovaná, červeně značená, byla prodloužena až do Počátek a nazvána jménem básníka Otokara Březiny. Druhá, z roku 1922, vedla přes hrad Roštejn do Hodic. Třetí, modře značená, vedla z hradu Roštejna přes Malý a Velký Pařezitý rybník, Štamberk a Mrzatce do Dobré Vody. V roce 1927 bylo toto značení prodlouženo z Dobré Vody přes Bradlo ke studánce Královně a v roce 1931 až na Hradisko. Čtvrtá byla značena v roce 1930 z Telče přes Romantiku podél Telčského potoka a Dyje do Radkova, kde se napojila na označenou stezku Radkov - Strachoňovice - Jersice, kterou v r. 1925 označili Jemničtí. Z období mezi oběma válkami se zachovala 3 jména značkařů. Byli jimi dr. Bohumír Los, František Vencour a Ferdinand Steidler ml.
Dalším úkolem, který si uložili hned na počátku své činnosti, bylo zřízení noclehárny pro přicházející turisty. Ještě v roce 1921 vyčlenil ředitel dívčí měšťanské školy pan Jaroslav Šandera místnost o devíti lůžkách ve škole. Byla určena především studentům, proto se jednalo o to, aby ji mohli používat i turisté. Městská rada přispěla do noclehárny 20 slamníky, v r. 1924 byly koupeny nové deky. V r. 1926 byla turistická noclehárna oddělena od studentské a lékárník pan Paclík půjčil odboru 1000 Kč na její řádné vybavení. Poplatek za nocleh činil 4 Kč za člena a noc, dorost platil 2 Kč. V roce 1927 přispěla městská rada 500 Kč a městská spořitelna 200 Kč na další vybavení noclehárny. V r. 1929 se noclehárna přestěhovala do místnosti v domě „U Lannerů“, kterou obec turistům propůjčila. Aby pro ni mohla být zakoupena lůžka, půjčil odboru pan Paclík dalších 1000 Kč. Na zařízení a vybavení noclehárny získal odbor subvenci 1000 Kč od ministerstva obchodu v r. 1929 a v r. 1930 dalších 3000 Kč. Noclehárna sloužila až do zániku samostatnosti naší republiky v r. 1939, kdy byla zabrána pro vojenskou ošetřovnu.
Odbor KČT se také staral o propagaci města, upozorňoval na výjimečnost a krásu města i okolí články v tisku, vydával pohlednice, fotografie zasílal do turistických časopisů a vystavoval je na krajinských výstavách. Předseda odboru PhMr. Karel Paclík st. sepsal a tiskem vydal v r. 1932 Průvodce po Telči a okolí. Hlavním úkolem KČT je organizovat výlety a vycházky za krásami země, chránit přírodu a pohybem v přírodě upevňovat zdraví. V meziválečném období zorganizoval odbor KČT v Telči každým rokem celou řadu turistických akcí. Tradičně 1. května pořádali jednodenní výlet buď autokarem nebo vlakem. V r. 1927 podniklo takovýto výlet 12 členů do Pelhřimova, na Želiv a Sedlice. V r. 1929 na Orlík u Humpolce, v r. 1932 do Třebíče, 1933 na hrady Orlík a Zvíkov. Od roku
1934 pořádali prvomájové dvoudenní výlety, např. do Žďáru n. S., Velkého Meziříčí a Třebíče, v r. 1935 přes Jihlavu do Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, Hlinsko, Poličku, Litomyšl, zpět do Telče apod. Všechny výlety se už nedají zjistit, bylo jich hodně. V r. 1929 se 5 členů zúčastnilo jedenáctidenního putování po Šumavě. V plánu měli účast na oslavách 600. výročí povýšení Třebíče na město. A v r. 1936 se účastnili oslav výročí basilejských kompaktát v Jihlavě. Plán na výstavbu rozhledny na Javořici a vybudování turistické chaty u Velkopařezitého rybníka se už nepodařilo splnit. V roce 1937 však vzrostl počet členů až na 97. Slibný rozvoj turistiky přerušila okupace a válka.
Když nacisté zlikvidovali významné české organizace jako Junák a Sokol, zůstal KČT jednou z mála českých organizací na území protekrorátu. Přesto mnohé odbory KČT (a mezi nimi pravděpodobně i odbor KČT v Telči) přestaly vyvíjet činnost a stáhly se do ústraní. Nezapojil se ani do doporučované spolupráce s nacisty budovaným „Kuratoriem pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě“. Turistická ubytovna však byla posléze přidělena Kuratoriu, které ji používalo pro účastníky různých školení až do konce 2. světové války. Válka zasáhla i řady členů, když se z nacistických věznic a koncentračních táborů nevrátili bývalí členové KČT Josef Fišer, JUDr. Alois Neumann, Ida Neumannová a MUDr. Zdeněk Neumann.
Po osvobození v r. 1945 obnovil odbor KČT v Telči svou činnost. Z Průvodce Telčí J. Rampuly se dozvídáme, že „Klub českých turistů“ v Telči udržuje svým nákladem noclehárnu v bývalé Lannerově vile č. 67/III. Noclehárna má 23 lůžek. Velkou iniciativu projevili značkaři. Bylo třeba obnovit zanedbané turistické tabulky i stezky. Z padesátých let jsou známi značkaři Antonín Caha, s nímž spolupracovali Ing. Jaroslav Hůrek a Václav Poppe. Velkým organizátorem turistických akcí a výletů byl v té době Antonín Caha. V roce 1957 byli turisté začleněni do jednotné tělovýchovné organizace, ačkoliv tělesná výchova nebyla a není prvořadým úkolem turistiky. V Telči se stala jednou ze složek TJ Spartak Telč. Cílem turistiky je kromě utužování tělesné zdatnosti také ochrana přírody a poznání kulturních, historických a přírodních zajímavostí. Toto začlenění znamenalo pro turistiku radikální změny. Předpokládalo určité formy hodnocení aktivity a kolektivní plnění soutěžních úkolů.
Od šedesátých let některé turistické oddíly začaly organizovat dálkové pochody, kterých se zúčastňovali stále častěji i telčští turisté. Velmi se líbily např. „Pochod vítězství“ na Kleť, „Putování krajem historických železniček“ v Jindřichově Hradci, „Úpatím Boubína“, „Švejkova padesátka“ apod. Jinou formou byly dálkové etapové pochody, kterých se v sedmdesátých a osmdesátých letech několikrát zúčastnili i telčští turisté. Od r. 1970 začali v Telči turisté organizovat vlastní dálkový pochod Vysočinou k Telči. Postupně vykrystalizovalo pět tras, které se v pětiletých cyklech opakovaly. První, pod názvem „Cestou bojových tradic“, se konala vždy ve spartakiádním roce a vedla z Přibyslavi od Žižkova pomníku přes Polnou, Luka nad Jihlavou, pramen Dyje a Sedlejov do Telče. Trasy měřily 70, 53, 39, 25, 15 km, takže každý turista si mohl vybrat podle své kondice. Od r. 1990 se upustilo od názvu Cestou bojových tradic a také trasy se částečně změnily. Nejdelší měřila 53 km, další 41, 23, 18, 15 a 10 km. Současný název je „K pramenům Dyje“. Druhá, názvem „Od rakouských hranic“, začínala ve Slavonicích a vedla přes Dačice, Bílkov, Novou Říši do Telče a měla trasy 50, 35, 25 a 15 km. Třetí, s podtitulkem „K pstruhovým vodám“, začíná v Telči a v Telči opět končí, když trasa 51 km vede přes Velkou Lhotu, Lipnici, Hradisko a Hostětice, trasa 40 km do Radlic a zpět přes Brandlín, Hradisko atd... Kratší trasy 27 a 17 km vedly podobně. Čtvrtá, „Za královnou Eliškou“, vede přes Bohosoudov, Jemnice, Dačice do Telče. Trasy měří 53, 36, 21 a 15 km. Poslední varianta, „Přes Rusko k Telči“, vede na Klátovec, Rusko, Studenou, Dobrou Vodu do Telče. Trasy měří 55, 35, 16 km. Původně se DP Vysočinou k Telči konal v jarním termínu, ale od r. 1986 byl přeložen do podzimního termínu a spolu s dalším pochodem, Cestou Jana Hvězdy z Vícemilic, který vznikl v r. 1978, se koná jako dvouetapový.
Dálkový pochod Cestou Jana Hvězdy z Vícemilic vznikl z iniciativy předsedy turistického oddílu pana Františka Bednáře na počest 555. výročí bitvy husitských bojovníků s vojsky Menharta z Hradce u rybníka Boru v Horních Dubénkách. Tento pochod má sedm stabilně určených tras vedoucích po značených cestách k pomníku husitů na hrázi rybníka Boru. Trať A „kopiníků“ měří 29 km, trať B „pavézníků“ měří 28 km, C trasa „cepníků“ je dlouhá 24 km, D trasa „sudličníků“ 21 km, E trasa „vozatajů“ je nejkratší - měří jen 20 km.Naopak nejdelší je trasa F „střelců“ 37 km a G trasa „harcovníků“ s délkou 50 km. Obě posledně jmenované trasy končí opět v Telči, zatímco kratší trasy A-E končí v Jihlávce, odkud se zpět dopravují turisté vlakem, v posledních letech autobusem.
Oba dálkové pochody se během času osvědčily, jsou vyhledávány mnohými i velmi vzdálenými turisty. Každým rokem se jich zúčastní 200-300 pochodujících. Od r. 1995 byl tento dvouetapový pochod zařazen mezi akce mezinárodních turistických svazů v rámci organizace Internationaler Volkssportverband (IVV) a téhož roku se ho zúčastnilo 1181 turistů nejen z naší republiky, ale i ze zahraničí, když byl ústředím KČT zařazen jako významná akce Za posledním puchýřem.
Od poloviny sedmdesátých let se někteří členové zaměřili na výkonnostní turistiku. Nejzdatnější turisté Vladimír Mazal a Jiří Taras postupně získali nejen bronzové a stříbrné, ale i zlaté výkonnostní odznaky a dosáhli všech výkonnostních tříd po linii zápočtových cest. Oblíbenými se staly snahy získat oblastní turistické odznaky, kterých naši turisté získali téměř sto padesát. Nejvíce jich opět získal Jiří Taras. Až do roku 1993 se plnily podmínky odznaku Turista ČSR, který kladl důraz na poznávání rodného kraje a celé vlasti. Měl tři stupně: bronzový, stříbrný a zlatý. Ten získali čtyři turisté.
Pro rozšíření turistického ruchu začali turisté TJ Spartak budovat u Velkopařezitého rybníka za Řásnou turistickou chatu. Časem zde vyrostla celá chatová osada, o kterou se starali turisté v čele s Antonínem Cahou.
Od r. 1973 byl po odchodu A. Cahy zvolen předsedou oddílu František Bednář a od r. 1978 dodnes Vladimír Mazal.
Turistická ubytovna v Lannerově vile byla postupně turistům odebrána a přičleněna národnímu podniku RaJ. V publikaci Jihlavské vrchy (autorský kolektiv vedený M. Filkou) z r. 1966 čteme, že turistickou noclehárnu o 46 lůžkách provozuje hotel Černý orel. V roce 1989 byla ubytovna z rozhodnutí MěstNV zrušena a prostory přebudovány na byty, takže dnes v Telči žádná turistická ubytovna není.
Významným úkolem KČT od počátku bylo a je značení turistických cest. V Telči byl do roku 1975 hlavním značkařem Jan Novosad s manželkou Marií. Od roku 1982 dělal hlavního značkaře František Bednář a pomocníkem mu byl František Boček. Jejich nástupci Vladimír Mazal, Josef Plunder a Jiří Taras se o úpravu a opravu značených cest, orientačních tabulek a map starají v úseku 121,5 km dodnes.
V TJ Spartak Telč bylo během let několik vyškolených cvičitelů, kteří byli na dobré úrovni. Prvním školeným cvičitelem byl František Bednář a po něm další a další. Protože se kvalifikace musela čas od času obnovovat, ztratili někteří platnost průkazu. Dnes má KČT Telč dva kvalifikované metodické pracovníky: vedoucí Vlastu Pospíchalovou a cvičitele Vladimíra Mazala.
Od šedesátých let se úspěšně rozvíjel pod vedením Františka Bočka oddíl orientačního běhu. 7. dubna 1963 zorganizoval TO Spartak Telč veřejný přebor v orientačním závodě. 2. místo v kategorii mužů získala dvojice František Boček a Jaroslav Vlček. V dalších letech se zúčastnili závodů v různých místech okresu. 16. 5. 1965 v okresním přeboru se ve Velkém Beranově z 18 závodníků kvalifikovalo do krajského přeboru 14 Telčanů. Krajského přeboru se zúčastnilo 5 závodníků z Telče. Také další léta byla bohatá na činnost oddílu orientačního běhu. Od konce sedmdesátých let však činnost orientačního běhu slábla a stagnovala.
Při oddíle turistiky TJ Spartak vzniklo během let několik turistických oddílů mládeže (TOM). Již v r. 1957 se 97 hochů a dívek zúčastnilo tábora, na kterém pak vznikl na krátkou dobu TOM pod vedením Zdeňky Tarasové. Od r. 1963 vedl TOM při ZŠ Telči II Miroslav Veselý. Jeho pomocníky se později stali studenti Vladimír Mazal a Lubomír Macků. Oddíl se nazýval Mladý turista. Byl velmi aktivní, pořádal jednodenní a vícedenní vycházky a výlety, někdy spojené s tábořením a poznáváním přírody. Zúčastnil se soutěže Poznej své město, turistickobranných závodů, lyžařských výletů a v r. 1966 jeho členové zvítězili v orientačním běhu o putovní pohár Motorpalu. Oddíl pracoval do r. 1977.
Od roku 1969 do 1978 vedl TOM při ZŠ v Telči III Josef Běhan. Zaměřovali se hlavně na turistické aktivity té doby. Na stejné škole vznikl v r. 1978 TOM z pionýrského oddílu Zlatý kvítek. Oddíl vedla až do r. 1987 Helena Benešová. Kromě vycházek, výletů, soutěží a výkonnostní turistiky podnikl tři prázdninová desetidenní putování za poznáním vlasti.
Další oddíl založil tehdy začínající profesor na gymnáziu Vladimír Mazal ze studentů této školy. Také tento TOM vykazoval bohatou činnost, zúčastňoval se různých dálkových a etapových pochodů, prázdninového putování, pomáhal při organizaci telčských dálkových pochodů, plnil výkonnostní turistiku a soutěžil o titul Vzorný oddíl mládeže.
Rok 1990 byl rokem velkých změn nejen ve společnosti, ale také v turistice. Obnovena byla TJ Sokol, Jednota Orla a také Klub českých turistů. V Telči byl obnoven Klub českých turistů na výroční konferenci 23. dubna 1990. Navazuje na činnost KČT z dob předválečných a přebírá všechny kladné podněty, závazky a zkušenosti z období sjednocené tělovýchovy. Zakládajících členů bylo tehdy v Telči 26, ale jejich počet se stále zvyšuje. Na ustavující schůzi byl zvolen výbor v čele s dosavadním předsedou Vladimírem Mazalem. Pokračuje se v pořádání dálkových pochodů Vysočinou k Telči a Cestou Jana Hvězdy z Vícemilic. Během roku se uskutečňuje 15-20 jednodenních vycházek, výletů nebo účastí na dálkových pochodech. Udržují se značené stezky, od r. 1995 se telčští turisté zúčastňují letních týdenních putování po zajímavých místech naší vlasti. Někteří turisté si oblíbili cykloturistiku a poznávání vlasti realizují na kolech. Např. Jiří Taras ujel na kole v roce 2000 více než 17 000 km.
Činnost KČT v Telči jako významné složky veřejného života ve městě byla uznána a oceněna. 25. března 2000 se uskutečnila slavnost předání nově vybudované rozhledny do péče KČT Telč. Této slavnosti se zúčastnilo asi 900 lidí a KČT Telč dostal příležitost získat další obdivovatele krás našeho města.